PALACE TERRACE   

Plány (nejen) kytaristy George Bellase na zpívanou nahrávku vyústily v založení projektu Palace Terrace. Dalo se předpokládat jakési sebestředné „one man“ dílko, ale je to jinak. A to především svou zvláštní atmosférou, nedominantní kytarou, velkým důrazem na vokály a nečekanou přitažlivostí. Přestože deska opakuje mnohá neoklasická klišé, výrazně překračuje (hlavně v druhé půlce) hranice žánru, a to až k poprocku, pompézním muzikálovým melodiím, a trochu připomíná i tvorbu Magellan. Obsahuje mnoho klidnějších i akustických pasáží, na pozadí zní orchestrální aranžmá, trochu v útlumu, ale o to více obohacující, stejně jako klávesy, různé cinkání apod. Už tak bohatý hudební základ však ještě o stupeň výš dostávají vokální melodie a vícehlasy. Marshallův teatrální projev je dost podobný Jamesi LaBriemu (v jeho klidnějších polohách), jenom jinak zabarvený a hlubší. Vrstvením a doprovodnými vokály se stává tahounem nahrávky, bez kterého by to nebylo ono.